Treść głównego artykułu

Abstrakt

Główny celem artykułu jest zaprezentowanie najważniejszych uwarunkowań,czynników i dynamiki zmian w polityce oświatowej w Republice Czeskiejw latach 1991–2005. Pokazane tu zostały trzy najważniejsze reformy wraz z ich efektami.Reformy te zmieniały podstawowe założenia, na których opierano transformacjęoświatową od totalitarnej do demokratycznej, od jednorodności do różnorodności.Artykuł pokazuje stopniowy wzrost demokracji partycypacyjnej w  Czechach. Publicznekonsultacje, zorganizowane podczas tworzenia „Białej księgi”, były pierwsząna tak dużą skalę próbą zaangażowania profesjonalistów i społeczeństwa w procestworzenia polityki oświatowej. Tekst stanowi również próbę porównania czeskichreform oświatowych z tymi, które mają miejsce w Polsce.

Słowa kluczowe

reforma oświaty konsultacje społeczne demokracja Czechy partycypacja

Szczegóły artykułu

Jak cytować
Gąsiorek, P. (2017). Konsultacje społeczne w polityce oświatowej. Czeskie reformy w latach 1991-2005 na tle zmian w polskim systemie edukacji. Forum Oświatowe, 29(1(57), 129-146. Pobrano z https://forumoswiatowe.pl/index.php/czasopismo/article/view/475

Referencje

  1. Archer, M. S. (1982). Introduction: theorizing about the expansion of educational system. In: M. S. Archer (Eds.), The Sociology of Educational Expansion (28-31). London: Sage.
  2. Archer, M. S. (2013). Social origins of educational systems. London: Routledge.
  3. Blížkovský, B. (2001). Diferenciace a „Bílá kniha”. Pedagogická orientace, (1), 109–113.
  4. Čerych, L. (red.). (1999a). České vzdělání a  Evropa: strategie rozvoje lidských zdroju v České Republice při vstupu do Evropské Unie (117-140). Praha: Sdružení pro Vzdělávací Politiku.
  5. Čerych, L. (red.). (1999b). Priority pro českou vzdělávací politiku: minořádné zasedání Výboru pro vzdělávání OECD v Praze 26.-27. dubna 1999. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání.
  6. Česká školní inspekce. (1997). Zpráva o školním roce 1996/1997. Praha: Česká školní inspekce.
  7. Česká školní inspekce. (1998). Zpráva o školním roce 1997/1998. Praha: Česká školní inspekce.
  8. Dluhá, M. (2001). Vada na kráse českého školství. Pedagogická orientace, (1), 105–109.
  9. European Commission/EACEA/Eurydice [Eurydice]. (2016). Structural Indicators for Monitoring Education and Training Systems in Europe – 2016. Eurydice Background Report to  the Education and Training Monitor 2016. Eurydice Report. Luxembourg: Publications Office of the European Union.
  10. Gąsiorek, P. (2003). Czeski system edukacji. W: T. Pilch (red.), Encyklopedia pedagogiczna XXI wieku (T. I, 570–575). Warszawa: Wydawnictwo Akademickie Żak.
  11. Halasz, G. (1996). Změny v řízení a financování školskỳch systémŭ. W: J. Kotásek, J. Hendrichová, L. Čerych (red.), Reformy školství ve střední a východní Evropě: průběh a výsledky: sborník příspěvků ze sympozia konaného ve spolupráci Rady Evropy a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v Praze (71–86). Praha: Ústav pro informace ve vzdělání.
  12. Hausenblas, O. (1998). Místo a úloha PAU v inovaci školství. Pedagogika, (4), 351–360.
  13. Hendrichová, J. (1996). Srovnání jednotlivých aspektů reforem školství ve středoevropských zemích. W: J. Hendrichová, L. Čerych, J. Kotásek (red.), Reformy školství ve střední a východní Evropě: průběh a výsledky: sborník příspěvků ze sympozia konaného ve spolupráci Rady Evropy a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v Praze (101–116). Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání.
  14. Hrubá, J. (1999). Kotrmelce školské reformy: úvodníky Učitelských listů 1993–1999. Praha: Agentura Strom.
  15. Hudcová, H., Nováčková, J. (1993). Zásady realizace svobody vzdělávání v české škole. Pokračování studie „Svoboda ve vzdělání a česká škola”. NEMES.
  16. Illner, M., Stachová, J., Vajdová, Z. (2001). Public Consultation on Education Policy in the Czech Republic. W: Organisation for Economic Co-operation and Development [OECD] (red.), Citizens as partners: information, consultation and public participation in policy-making (145–162). Paris: OECD Publishing.
  17. Institute for Information on  Education – Czech Eurydice Unit [Eurydice]. (2010). Structures of Education and Training Systems in Europe: Czech Republic 2009/10 Edition. Prague: Institute for Information on Education.
  18. Kallen, D. (1996). Reforma obsahu a organizace výuky v sekundárním vzdělávání: její plánování, příprava a  provedení. W: J. Hendrichová, L. Čerych, J. Kotásek (red.), Reformy školství ve střední a východní Evropě: průběh a výsledky: sborník
  19. příspěvků ze sympozia konaného ve spolupráci Rady Evropy a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v Praze (59–70). Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání.
  20. Kostelecká, Y. (2010). Home Education in the Post-Communist Countries: Case Study of the Czech Republic. International Electronic Journal of Elementary Education, 3(1), 29–44.
  21. Kotásek, J. (1991). Budoucnost vzdělání a školství v obnovené demokratické společ- nosti ve sjednocující se Evropě. Praha (document manuscrit).
  22. Kučerová, S. (2001). Druhý stupeň základní školy – pozorovačí a orientační. Pedagogická orientace, (2), 22–23.
  23. MEN. (2015). Zmiana zasad finansowania edukacji domowej. Pobrane 26 maj 2016, z: https://men.gov.pl/ministerstwo/
  24. informacje/zmiana-zasad-finansowania-edukacji-domowej.html
  25. MŠMT ČR. (1992). Program transformace vzdělávací soustavy. Praha: MŠMT.
  26. MŠMT ČR. (1994a). Kvalita a odpovědnost. Praha: MŠMT.
  27. MŠMT ČR. (1994b). Otevřenost, rozmanitost a kvalita – Zásady rozvoje české vzdělávací soustavy. Praha: MŠMT.
  28. MŠMT ČR. (1999). Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice. Materiál určený k veřejné diskusi. Praha: MŠMT ČR.
  29. MŠMT ČR. (2001). Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha. Praha: Tauris.
  30. MŠMT ČR. Školský zákon, Pub. L. No. 561/2004 (2004).
  31. NEMES. (1991). Svoboda ve vzdělávání a  česká škola. Návrh projektu změny vzdělávacího systému v České republice. NEMES.
  32. Organisation for Economic Co-operation and Development [OECD]. (1996). Reviews of National Policies for Education: Czech Republic 1996. Paris: OECD Publishing.
  33. Organisation for Economic Co-operation and Development [OECD]. (1997). Thematic Review of the Transition from Initial Education to Working Life. Czech Republic Background Report. Paris: OECD Publishing.
  34. Organisation for Economic Co-operation and Development [OECD]. (2016). Education at a Glance 2016: OECD Indicators. Paris: OECD Publishing.
  35. Potulicka, E. (2001). Paradygmat zmiany edukacyjnej Michaela Fullana. W: E. Potulicka (red.), Szkice z teorii praktyki zmiany oświatowej (11-60). Poznań: ERUDITUS.
  36. Prŭcha, J. (2002). Sociální determinanty vzdělávání: aktuální problematika pedagogického výzkumu v současnosti. W: J. Lebeda, K. Suchánková, E. Walterová (red.), Výzkum školy a učitele: 10. výroční konference ČAPV (116–124). Praha: Univerzita
  37. Karlova.
  38. Prŭcha, J. (2004). Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál.
  39. Rýdl, K. (1995). Problemy i tendencje czeskiej pedagogiki w kontekście europejskim. W: B. Śliwerski (red.), Pedagogika alternatywna – dylematy teorii. Kraków: Oficyna Wydawnicza „Impuls”.
  40. Rýdl, K. (1996). K minulosti a perspektivám ideje a organizaci jednotné školy. Pedagogika, (1), 24–38.
  41. Rýdl, K. (1998). Smysl a vliv reformních idejí alternativního pedagogického hnutí v České republice v 90. letech. Pedagogika, (4), 380–386.
  42. Skalková, J. (2001). Proč pokračovat v diskuzích a  vědeckỳch vỳzkumech O  problémach osmiletých gymnázií a nižší sekundární školy. Pedagogická orientace, (2), 2–15.
  43. Skalková, J. (2002). Problém osmiletých gymnázií. Pedagogická orientace, (2), 26–43.
  44. Spilková, V. (1998). Proměny české primární školy po roce 1990. Pedagogika, 48(4), 361–370.
  45. Srogoň, T. (1981). Dejiny školstva a pedagogiky. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatel’stvo.
  46. Szacki, J. (1991). Polish democracy: dreams and reality. Social Research, 58(4), 711–722.
  47. Śliwerski, B. (2008). Klinika szkolnej demokracji. Kraków: Oficyna Wydawnicza „Impuls”.
  48. Śliwerski, B. (2013). Diagnoza uspołecznienia publicznego szkolnictwa III RP w gorsecie centralizmu. Kraków: Oficyna Wydawnicza „Impuls”.
  49. Śliwerski, B. (2015). O konieczności powrotu do subsydiarnej roli państwa w publicznej edukacji szkolnej dzieci i młodzieży. Pedagogika Społeczna, 57(3), 17–51.
  50. Tupý, J. (2014). Tvorba kurikulárních dokumentů v České republice: historicko-analytický pohled na přípravu kurikulárních dokumentů pro základní vzdělávání v letech 1989–2013. Brno: Masarykova univerzita.
  51. Večerník, J., Petr, M. (1998). Zpráva o vývoji české společnosti 1989–1998. Praha: Academia.
  52. Vorlíček, C. (2000). Úvod do pedagogiky. Jinočany: Nakladatelství H & H. Waldenberg, M. (2000). Narody zależne i mniejszości narodowe w Europie Środkowo-Wschodniej: dzieje konfliktów i idei. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN.
  53. Waldorf Schools in Europe. (2015). Pobrane 26 stycznia 2017, z http://www.ecswe.net/waldorfschoolsineurope/
  54. Walterová, E. (1994). Kurikulum: Proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno: Masarykova univerzita.
  55. Wróbel, A. (red.). (2010). Nauczyciel w  krajach postsocjalistycznych jako sprawca i ofiara manipulacji: studium teoretyczno-empiryczne. Łódź: Wydawnictwo Uniwersytetu Łódzkiego.